Ledvinové kameny jsou jedním z velmi častých onemocnění ledvin. Jak vznikají a co způsobují?

Ledvinové (močové) kameny jsou jedním z velmi častých onemocnění ledvin. Velice zjednodušeně lze hovořit stavu kdy v močových cestách vykrystalizují nahromaděné minerální soli. Varovnými příznaky o přítomnosti kamene ve vylučovací soustavě bývá bolest v bederní oblasti, podbřišku či tříslech, časté bývá také zjištění přítomnosti krve v moči. Kameny se nacházejí nejčastěji v ledvinové pánvičce, kalíšcích nebo v močovém měchýři. Pokud se kameny nacházejí v močovodu, bývá to tehdy, jeli dána anatomická překážka v odtoku moci do močového měchýře, ale velmi často také při posunu kamene z pánvičky do měchýře, čímž nastává bolestivý stav známý jako ledvinová kolika.

Příčiny vzniku ledvinových kamenů

Příčin je několik, patří mezi ně jak genetické dispozice, tak i špatné stravovací návyky a pitný režim. Je to právě životní styl, který je důležitým faktorem při vzniku ledvinových kamenů. Způsob a skladba stravy, s přemírou oxalátů a živočišných bílkovin, sedavý způsob života, nedostatečný pitný režim a sním spojené snížené vylučování moči. Nadměrné požívání alkoholu, pití čaje a kávy, stejně tak jako i opakované neléčeny záněty močových cest. Kameny mohou být diagnostikovány zejména na základě vyšetření ultrazvukem či rentgenem, a to zpravidla po předchozích potížích a pozitivních nálezech v moči případně v krvi.

Ve vztahu ke vzniku kamenů je moč třeba chápat jako nasycený roztok, obsahující jak organické, tak minerální látky, přičemž koncentrace a složení se mění v závislosti na metabolismu organismu a skladbě stravy. Hovoří se o třech stádiích nasycení moči, a to:

  1. zóna nízkého nasycení;
  2. metastabilní zóna, v níž se krystaly shlukují a rostou;
  3. zóna přesycení, ve které dochází ke spontánní krystalizaci.

K tomu, aby vědci zjistili, jak kámen vzniká a roste jsou činěny laboratorní pokusy se s umělou močí, v níž jsou zvyšovány a snižovány hladiny látek (kupříkladu kalcia a oxalátů).

Druhy ledvinových kamenů

Mezi nejčastější patří kameny ze šťavelanu vápenatého (kameny kalciumoxalátové). Šťavelan vápenatý je organická sloučenina tvořící jehličkovité krystaly. Nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého jsou přítomny ve stonku, kořenech a listech různých druhů šťavelů. Tento se vyskytuje v potravinách bohatých na oxaláty, zejména se jedná o špenát, rebarboru, červenou řepu, fazole, ale je vylučován například i velkými houbami v jejichž plodnicích se vyskytuje.

Dalším typem jsou kameny z krystalů kyseliny močové, neboli tzv. urátů. Kyselina močová je bezbarvá krystalická látka, málo rozpustná ve vodě a jiných rozpouštědlech. Množství kyseliny močové je ovlivňováno stravou, zejména stravou obsahující tzv. puriny, mezi které patří kupříkladu i káva, stejně tak červené maso, ale jsou obsaženy i v zelenině jako je květák či špenát. Vysoké množství kyseliny močové je nebezpečné nejen pro ledviny a zvýšené riziko tvorby ledvinových kamenů, ale způsobuje rovněž onemocnění dnou. Hladina kyseliny močové je zjistitelná z rozboru krve. Ke zvýšení hladiny kyseliny močové v organismu dochází, pokud organismus není dostatečně vybaven enzymy, které purinové látky odbourávají.

Třetím typem ledvinových kamenů jsou kameny fosfátové, které jsou tvořeny zpravidla z apatitu, whewellitu a weddellitu.

Vyskytují se rovněž kameny smíšené.

O tom, o jaký typ ledvinového (močového) kamene se jedná se zpravidla dozvíte, poté co buď přirozeně vyjde nebo je odstraněn. Odstranění kamene je možné vždy, až po vyléčení případného zánětu. Pokud kámen nevyjde sám a lékař doporučí léčbu hovoří se o následujících způsobech léčby kamene

  • vypuzovací terapie podpořená medikamenty (léky urychlí průchod kamene a zamezí bolesti);
  • rozpouštění kamene (zpravidla pokud se jedná o kameny vzniklé z krystalů kyseliny močové) je pomocí léku ovlivněno PH moči, aby bylo spíše zásadité;
  • rázovou vlnou (zaměřené rázové vlny, prováděné z vnější strany těla, jsou přeneseny do kamene, který energii vstřebá a rozbije se na menší úlomky, které snáze přirozeně vyjdou z těla spolu s močí);
  • ureteroskopie (endoskopický zákrok, při kterém je kámen v průběhu zákroku rozbit a odstraněn);
  • perkutánní nerolitotomie (více invazivní zákrok, při kterém je kámen odstraněn přímo z ledviny, přistupuje se k němu zpravidla pokud je kámen velký a nemůže se posunout do močovodu)

Ledvinová kolika

Ledvinová kolika při výskytu kamene nastává tehdy, když se kámen začne pohybovat z ledvinové pánvičky do močového měchýře. Jedná se o bolestivý stav, který je přirovnáván např. k porodním bolestem. Bolest je pociťována zejména v bederní oblasti, oblasti podbřišku a třísel. Pohyb kamene je často spojen také s krvácením, protože má ostré hrany a poraní sliznici močovodu. Pokud se kámen zaklíní, dochází k městnání moči, což bývá spojeno s akutním zánětem. Pokud tento stav nastane současně u obou ledvin, může vést až k akutnímu selhání ledvin.

Dietní doporučení při vzniku ledvinových kamenů.

Jak již bylo uvedeno, hraje velkou roli genetická dispozice, ale stejně jako řady jiných onemocnění je možné jej ovlivnit složením stravy. Důležitý je pitný režim. Doporučovány jsou cca 2 litry tekutin v průběhu dne. U pitného režimu je třeba si dávat pozor na nadbytek v příjmu tekutin, kterým jsou zatíženy nejen ledviny, ale i jiné orány zejména srdce. Dále se doporučuje v pitném režimu omezit minerální vody (omezit, nikoli vyloučit, organismus minerály potřebuje), kávu, čaj, živočišné tuky, alkohol, potraviny bohaté na oxaláty. Obecně by tedy jídelníček měl být pestrý a různorodý.

Při potížích s ledvinami či podezření je vždy třeba vyhledat včas lékaře.

Autor článku: Hana Klinerová