Paleo strava jako pojem a trend se v Česku objevil přibližně v roce 2011. Mnohé navnadil hesly typu „zhubněte rychle a zdravě“, jiné odradil výčtem zakázaných potravin a surovin.
O čem je paleo strava?
Ti nejskalnější přívrženci trendu hovoří o návratu ke stravování člověka v období paleolitu a v pevné víře v soulad odvrhují obiloviny a nahrazují je masem a tukem. Člověk období paleolitu opravdu s jistotou neznal pěstování obilí. To ovšem nevylučuje fakt, že jako sběrač na obiloviny při svých výpravách za rostlinnou potravou narazil. A skutečně jedl maso. I mamuta. Vzhledem k jeho dispozicím však lze předpokládat, že většinu jeho „masového“ jídelníčku tvořilo maso drobnějších živočichů včetně malých hlodavců. V tomto světle je pro nás přijatelnější trend paleo stravování ve své umírněnější verzi, který hlásá návrat ke stravování našich předků obecně s důrazem na dominantní zastoupení lokálně produkovaných potravin v jídelníčku.
Jím „paleo“, tedy budu štíhlý?
Tato hypotéza neplatí a platit by neměla. Lidstvo je genetickými dispozicemi rozmanité a stejně rozmanitá je i lidská morfologie. Štíhlost nebo plnost postavy, pokud pomineme stavy způsobené obžerstvím, absencí pohybu nebo nemocí, je daná genotypem. To, že nás média masírují až k posedlosti hubeností, je dobový trend a je na jednotlivci, jak se k tomu postaví. Pro člověka oprostěného od tendenčních pnutí je podstatné být zdravý a být vitální. Dobře pojatý jídelníček podle „paleo“ zásad pak jeho očekávání naplní.
Strava našich předků
Jak se stravoval člověk v paleolitu jsou více či méně podložené doměnky. Asi nás nenadchne představa zařazování veverek a vran na náš stůl a ani skutečnost, že se tehdejší lidé dožívali tak třicítky, nás neoslní. Od čeho se ale určitě můžeme odrazit, je stava lidí středověku. Byla poměrně pestrá a z dnešního pohledu i podporovala rozmanitost na talíři. A hlavně, věk lidí se v té době začal prodlužovat a drželi si dobrou kondici i když se o svoji stravu museli zasloužit vcelku tvrdou prací.
Středověký člověk znal obilí a uměl je vypěstovat. Na stole obyčejných lidí se však bílá mouka v podobě užívané dnes objevila výjimečně, pokud si tam vůbec někdy cestu našla. Zato se hojně objevovala mouka tmavá, často i s otrubami (obalem obilky) ve formě polévek, kaší a placek nebo chleba. A svoje nepopiratelné místo na stole měla pohanka, dnes lehce opomíjená a přitom tak prospěšná lidskému zdraví.
Luštěniny byly ve středověku další běžnou součástí jídelníčku. I když spíš, než na kyselo, byly připravované na sladko.
Dýně a ředkve byly dostupnou a běžnou potravinou středověku. Dobře se pěstovaly a dobře se uchovávaly i po sezóně.
Lokálně dostupné ovoce a zelenina byl základ stravování.
Maso na stole středověkého člověka bylo s jistotou. Uměl chovat skot, vepře i slepice. Netvořilo však zásadní díl stravy obyčejných lidí. Je třeba si uvědomit, že chovaná zvířata plnila i jiný účel, než se stát primární potravou – byla zdrojem obchodovatelných surovin – vajec, mléka a výrobků z něj, vlny a, samozřejmě, tím i živou zásobárnou rodiny.
Mléko se pilo a zpracovávalo. Nejenom mléko kravské, ovčí a kozí. Ani mléko koňské nebylo v kuchyni cizincem.
Vejce se sice v chudších rodinách hlavně obchodovala, ale na stole nechyběla.
Ryby byly tehdejším lidem dobře dostupné, ale patrně nebyly zásadním způsobem na tehdejších stolech zabydlené. Z dobových pramenů je zřejmé, že byly považované za „jídlo z nouze“ a často byly nasolené rozdělované chudině.
Zvěřina naopak byla obyčejným lidem téměř nedostupná. Patřila, stejně jako lesy, ve kterých žila, majitelům pozemků a její neoprávněný lov (pytlačení) podléhal přísným trestům.
Otázka cukrů a sladidel, která dnešní populaci občas trápí, byla vyřešená vcelku jednoduše, sladilo se ovocem, rozvařenou řepou nebo medem.
Koření a dochucovadla v našem pojetí středověký člověk neznal. Dochucovalo se lokálně dostupnými bylinami a plodinami – jalovcem, šalvějí, planým kmínem, planým koprem, cibulí a česnekem.
Kde začít s paleo stavováním?
Především u kvalitních místních potravin. Pro mnohé je to asi oříšek. Při nákupech v supermarketech se těžko odliší kvalitní místní potravina od potraviny dovezené a skladované v ochranné atmosféře. Je tu jednoduché vodítko, které situaci alespoň mírně zjednodušuje: Co nemůže vyrůst u babičky na zahradě nebo na dvorku, nemůže být místní potravina. Avokádo? Ne. Čočka? Ano. Chobotnice? Ne. Králík? Ano. Pozor! Nezaměňujte toto pravidlo se striktním zákazem potravin. Je dobré ochutnávat nové a jíst dobré. Ale nestavět na tom jídelníček.
Kvalitní potravina určitě není potravina chemicky ošetřená, upravená a obohacená. Barevné limonády s umělými sladidly, cukrovinky určené dětem s horami umělých barviv, potraviny udržované v ochranných atmosférách, emulgované tuky… Obecně platí pravidlo, že pokud chci chemii do pusy, mohu jít olízat hadici k čerpací stanici a nemusím za to v obchodě platit.
Kam pro recepty na „paleo“ pokrmy?
Nejlépe do paměti našich prababiček a praprababiček. Je mylná představa, že si připravíte silný stejk z argentinského býka v kaluži tuku, zasypete jej závějí pepře a máte paleo stravu. Jednak argentinský býk zcela jistě není místní potravina, tolik tuku by do toho náš předek nikdy nedal, protože tuk je obchodovatelná potravina, a pepř náš předek vůbec neznal. Ale vařená čočka s vejcem nebo křen s vařeným masem, česneková polévka a chléb z žitné celozrnné mouky byl jeho častou hostinou.
Přispěje paleo strava ke zlepšení mého zdraví?
Každé rozumné a zodpovědné stravování přispěje ke zlepšení a k udržení našeho zdraví. Pestrost stravy, kvalita surovin a naslouchání potřebám vlastního těla je vždycky dobré. A to nám paleo stravování nabízí. Mimo to sekundárně přináší i spoustu užitečného pohybu při shánění místních potravin nebo při jejich vlastnoručním pěstování.
Zásady paleo stravování jsou dobré i jako podpůrný prostředek při léčbě závažných onemocnění. Zkušenosti některých „paleo strávníků“ dokládají jeho vliv například na průběh léčby alergií, ekzémů a dokonce i onkologického onemocnění.