Můj příběh začal před zhruba 6-ti lety. Začala jsem pracovat ve velké mezinárodní společnosti. Moje kariéra rostla závratnou rychlostí. Byl to příběh takřka pohádkový. Nicméně měl i svou stinnou stránku – tělesný rozvrat. Byl to plíživý proces založený na nedostatku spánku, stresu, nekonečných hodinách přesčasů, korunovaný nedostatkem pohybu a neracionální stravou z automatů a fast foodů. Říkáte si, že jste vlastně pořád v pohodě a jednoho dne se probudíte s váhou vyšší o 25 kg, bolí vás klouby, hlava a záda, a celkově se necítíte dobře. Probudíte se pět minut po dvanácté a máte na výběr. Neuděláte nic, a budete čekat, jak to dopadne. Nebo zabojujete. Já se rozhodla pro druhou možnost.
Období první – držím dietu
Moje první myšlenka byla, že je třeba ihned něco udělat. Začít držet drastickou dietu a okamžitě zhubnout. A tak jsem taky udělala. Začala jsem tukožroutskou polévkou, pokračovala dietou podle Mačingové. Když se mi podařilo shodit pár kilogramů. Měla jsem je krátce po skončení diety zase zpět i s úroky. Bylo to nekonečné, demotivující, zoufalé. A nikam to nevedlo.
Kde se stala chyba?
Dělala jsem hned několik chyb naráz:
- Neznala jsem dobře svůj zdravotní stav, a nemohla tak přizpůsobit redukci váhy aktuálním potřebám svého organismu. Můj problém spočíval ve snížené funkci štítné žlázy. Jedná se o autoimunitní onemocnění, a jedním z faktorů, který jej spouští, je stres. Pokud není porucha kompenzovaná, metabolismus nefunguje správně, což se projevuje kromě únavy a zapomínání i přibýváním na váze.
- Diety, které jsem držela byly velmi nevyvážené z hlediska poměru živin. Zejména bílkovin a zdravých tuků. Metabolismus pak nepracuje správně, tělo má tendenci ukládat zásoby, a je velmi těžké zhubnout.
- Neznala jsem hodnotu svého bazálního metabolismu. Nevěděla jsem jaký má být můj energetický příjem, aby tělo dostalo, co potřebuje, ale zároveň mohlo redukovat váhu. Buď jsem jedla mnoho, a přibírala, nebo málo, a bylo mi špatně. Doprovodným jevem byly záchvaty vlčího hladu, které se na mé váze projevovaly značně neblaze.
- Poslední chybou, paradoxně tou největší, byl naprostý nedostatek pohybu. Pokud chcete zhubnout, nestačí jen ubrat příjem. Musíte navýšit i výdej. Organismus si navíc při pohybu buduje svaly, jež vám pomohou v dalším hubnutí. Čím více svaloviny máte, tím více spotřebují energie. Tedy tím více energie můžete přijmout, aniž byste navyšovali svoji váhu.
Období druhé – nedržím dietu, hubnu!
Když jsem si uvědomila, co vše musím udělat pro zdravé a trvalé zhubnutí, hledala jsem způsoby, jak efektivně sledovat výdej energie, energetický příjem, vyváženost živin a ideálně i to, jak se mi daří snižovat váhu. Je to totiž velmi motivační faktor, vidět, kde jste byli před půl rokem a kde jste nyní.
Jako nejlepší aplikace se mi osvědčily Kalorické tabulky. Je tam vše, základní verze je zdarma, mám ji vždy po ruce nainstalovanou do mobilu. Jednotlivé hodnoty si mohu upravit, tak jak potřebuji.
V začátcích, když jsem ještě nebyla zvyklá na zdravé stravování a pravidelný pohyb jsem je vyplňovala podle skutečnosti – každý den jsem sledovala poměr vydané a přijaté energie, experimentovala jsem s potravinami, sledovala pitný režim, protože i ten je při hubnutí velmi důležitý. Bylo to jako výprava za dobrodružstvím – zjistila jsem, že živiny jsou v jednotlivých potravinách zastoupeny trochu jinak, než jsem si myslela, že naplnit denní příjem bílkovin je pořádná fuška, a také že existují zdravé tuky. Postupně jsem se naučila si jídelníček poskládat tak, aby vyhovoval výživovým doporučením. Čím lépe se mi to dařilo, tím menší chuť jsem měla na nezdravé jídlo. Zpočátku jsem si občas dala hranolky nebo ve stresu spořádala pytlík gumových medvídků, abych po zadání do tabulek zjistila, že je budu vyběhávat po horách nejméně 4 hodiny. I to mi pomáhalo zvládnout své chutě, přeci nezahodím hodiny tréninku jen kvůli troše bonbonů. Postupně jsem snižovala dávky nezdravého jídla, hledala zdravější varianty.
Tabulky jsou kouzelné v tom, že máte okamžitý feedback, hned vidíte přijatou energii a můžete pak upravit stravování po zbytek dne. Nijak jsem se netrestala, ani netrápila výčitkami svědomí. Prostě po náročné poradě jsem měla k obědu hranolky, večer jsem si dala jen salát a něco bílkovin…a fungovalo to.
Kalorické tabulky vol.2.0
Postupem času, jak jsem upravila jídelníček a naučila se pravidelně hýbat, přestala jsem sledovat příjem a výdej na denní bázi, ale tabulky jsem nastavila na konstantní míru aktivit (vybíráte z několika stupňů, od lehké aktivity až o nejtěžší) a poměr příjem/výdej sledovala v rámci celého týdne. Je to mnohem lepší, doporučují to i výživoví poradci. Zohledníte tak jeden zajímavý fakt – lidské tělo funguje podobně jako baterie. Když ji jeden den vybijete, trvá několik dní, než se zase dobije. Tedy pokud si jdete v pondělí zaběhat, spalujete více energie i v úterý a ve středu. Proto nemá u vyváženého jídelníčku a při pravidelném režimu sportovních aktivit smysl sledovat výdej den po dni. To se opravdu osvědčilo jen v začátcích hubnutí, aby nebyl přechod na nový režim tak ostrý. Vždy, když jsem se snažila změnit životní styl od začátku, jedním radikálním řezem, dlouho jsem to nevydržela. Postupná mírná změna se naopak ukázala jako udržitelná. Za rok a půl se mi takto podařilo shodit 30 kilogramů, opustily mě zdravotní obtíže, a ve 40 letech se cítím mnohem lépe než v dobách mladších.
V zásadě je to prosté. Důležité je uvědomit si, že zázračné diety neexistují. A fyzikální zákony fungují i uvnitř lidského organismu. Pokud příjem energie převýší výdej, budete vždy přibírat. Vězte, že pouhé omezení příjmu nestačí, neboť pokud organismus nedostane to, co potřebuje pro své fungování, nejenže se nebudete cítit dobře, ale pravděpodobně ani nezhubnete. Rozhodně tak, abyste si váhu udrželi i po skončení diety.